Anglická fotbalová reprezentace

KOLÉBKA FOTBALU V ÚTLUMU

Ve 101. minutě finálového zápasu MS 1966 dostal Geoff Hurst centrovanou přihrávku od Alana Balla za hranici malého vápna. Šikovně si sklepl balon na pravou nohu a v záklonu vystřelil. Jeho tvrdá rána zamířila přesně do břevna, od kterého se míč odrazil na brankovou čáru! GOOOL ! K prasknutí zaplněné Wembley burácí, zároveň je ale všude kolem cítit nejistota. Byla to branka? Ani sám hlavní rozhodčí Švýcar Gottfried Dienst si nebyl vůbec jistý, a tak se běžel raději poradit se svým postranním kolegou Tofikem Bachramovem. Sovět výraznými gesty naznačoval, že si je naprosto jistý, kde fotbalový nástroj skončil. Hlavní arbitr i přes intenzivní protesty reprezentantů Německa se rozhodl dát na radu kolegy a branku uznal. Albion se ujal vedení 3:2. První úspěch na světovém šampionátu byl velmi blízko. Chvilku před koncem prodloužení přidal pojišťovací branku opět Hurst, po úniku obrané řady soupeře. Střelou pod břevno rozjásal po čtvrté a naposled Wembley. Anglická reprezentace získává první titul mistrů světa a dokonce na domácí půdě!

Do této chvíle byl největší úspěch země, kde tato hra v 16. století vznikla, postup mezi 8 nejlepších, tedy čtvrtfinále. Roku 1954 hostila světový turnaj země, ve které sídlí orgány FIFA – Švýcarsko. Anglii byla do skupiny přidělena mužstva Italů, Belgičanů a právě pořadatelé šampionátu, nositelé helvétského kříže Švýcarů. Turnajový systém byl na dnešní poměry velmi zvláštní. Do každé skupiny byly nalosovány dva nasazené týmy a dva nenasazené. Každý ve skupině odehrál dva zápasy a při shodném počtu bodů se hrál dodatečný zápas o postup. V první zápase hraném na st. Jakob Stadium v Basileji proti Belgii si Angličané připsali bod za remízu 4:4, v druhém utkání už slavili první a zároveň také poslední výhru na turnaji proti domácím Švýcarům 2:0 čímž si zajistili postup do vyřazovací části. Ta byla také neobvyklá. Ve čtvrtfinále proti sobě nastoupili vítězové skupin a týmy z druhých míst. Anglie dostala jako soupeře ve čtvrtfinále silnou jihoamerickou Uruguay. V zápase hraném v Basileji Uruguay vyhrála 4:2. Další čtvrtfinálovou účast si Angličané připsali na mistrovství světa v Chile. Ve skupinové fázi se utkali se silným Maďarskem, kterému podlehli 2:1. Ve druhém zápase porazili Argentinu 3:1. Rozhodující zápasy o postup se hrály na stadionu El Teniente v Rancaguai. Maďarsko remizovali s Argentinou 0:0. Po tomto výsledku měli reprezentanti „kouzelného maďarska“ jak se jim v  50.letech přezdívalo jistotu postupu. Angličané hráli o den později proti Bulharům. Druhou postupovou pozici měli ve svých rukách stačil jim i pouhý bod. Ten nakonec uhráli, po vypršení devadesáté minuty byl výsledek 0:0 a tak se mohli radovat z postupu mezi 8 nejlepších týmů světa. Tuto metu, ale bohužel ani tentokrát nepokořili. Nad jejich síly byl výběr Brazílie v sestavě s legendárním Pelém. Kanárci vyhráli v poměru 3:1. Anglický fotbal se radoval až ve zmiňovaném roce 1966, parta hráčů obklopená legendárním Bobbym Charltnem, Jimmym Greavesem a dalšími.

Evropská pouť

Nyní ze světových šampionátů trošku odbočíme k evropským. V roce 1960 se úplně první EURO konalo ve Francii bez Anglické účasti. O 4 roky později turnaj hostilo Španělsko, kam se ale Albion také nepodíval. V kvalifikačním dvojzápase s Francií po domácím výsledku ze Sheffieldu 1:1 nezvládli odvetu v Paříži, kde prohráli 5:2. Na svůj první evropský turnaj se tedy podívali až o další 4 roky později. V roce 1968 se konal šampionát na půdě Itálie. Systém turnaje spočíval v tom, že 31. týmů bylo rozlosováno do 8 kvalifikačních skupin po čtyřech resp. třech týmech, zápasy hrané systémem doma – venku. Anglie se ve skupině střetla se svými britskými sousedy. Skotskem, Walesem, a Severním Irskem. Všechna domácí utkání Angličanů se odehrávala v Londýně. Ze 3 zápasů zde ztratili pouze proti Skotsku ( 2:3 ). Klíčový zápas se ale odehrál jindy a jinde. 24.2.1968 Se utkali obě reprezentace znovu. Tentokrát na půdě Skotska v Glasgow. Velmi vyrovnaný zápas skončil remízou 1:1 což Angličanům stačilo k postupu do čtvrtfinále. V tabulce nakonec skončili o jeden bod před právě Skotským výběrem. Ve čtvrtfinále vyzvali výběr Španělska. Hrálo se také systémem doma – venku. Úvodní zápas hostilo londýnské Wembley, kde šest minut před koncem rozhodl zápas Bobby Charlton. Odveta se odehrála tentokrát v hlavním městě Španělska, na stadioně Santiaga Bernabéua. Španělsko srovnalo součet gólů ve 48.minutě zásluhou Amacioa. Rychlou odpověď a postupovou branku si připsal v 55.minutě Peters a pojišťující v 81.minutě Hunter. Anglie se tak hned v prvním EURU probojovala do závěrečné fáze a mohla atakovat evropský trůn. Jenže hned v semifinále narazili. Nestačili na Jugoslávskou fotbalovou reprezentaci. Zápas rozhodl v 87.minutě ikona tehdejšího výběru Dragan Džajič. V zápase o bronzovou medaili byli Angličané vyzvání Sovětským svazem. Toto fotbalové klání zvládli na výbornou a po brankách Charltona a Hursta obsadili 3.místo na evropském mistrovství.

48 let čekání stále nekončí

Právě tyto dva turnaje MS v roce 1966 a ME v roce 1968 se řadí mezi nejúspěšnější léta fotbalové anglické reprezentace. Od té doby do dnešní si ještě vybojovali jednu turnajovou medaili. K té byli také velmi blízko na světovém turnaji v roce 1990, který pořádala Itálie. Touto dobou už po světových trávnících pobíhala velká jména. Božský Diego Maradona, pozdější nejlepší střelec šampionátu domácí Salvatore Schillaci, či člen pozdějších mistrů světa Jürgen Klinsmann. Angličané ve své základní skupině vyzvali Irsko, Nizozemsko a Egypt. Hned v prvním zápase v Cagliari proti Irům ztratili body po remíze 1:1, ve druhém zápase opět jen remizovali tentokrát 0:0 s Nizozemskem. Až proti Egyptu poznali chuť výhry. Branka Wrighta z 64.minuty byla jediná. Zápas skončil výsledkem 1:0. Reprezentanti Albionu postupovali z 1.místa se skóre 2:1. Systém tohoto turnaje byl také odlišný tomu dnešnímu. Týmy byly rozlosovány do 6 skupin po čtyřech, ze kterých 1. a 2. místo postupovalo přímo. Zatím co 3.tým postoupil až podle žebříčku, který se skládal ze 6 týmů. Podle počtu uhraných bodů ze základních skupin se týmy umístili také v žebříčku týmů z třetích míst. Postoupit do osmifinále mohli pouze 4 týmy, poslední dva na turnaji končili (viz. žebříček na obrázku z roku 1990). Angličané v osmifinále vyřadili Belgii. Brankou ve 119. Minutě rozhodl Platt. Ve čtvrtfinále jim byl určitě soupeř z Afriky – Kamerun. I tento zápas dospěl do prodloužení, ve kterém opět rozhodl reprezentační výběr ze spojeného království. Ve 105. minutě vstřelil vítěznou branku Lineker. Anglická reprezentace se prokousala až do bojů o medaile. V semifinále je ale čekal těžký oříšek, SNR vedená Franzem Beckenbauerem. Ani tento zápas základních 90 minut nerozhodlo, vítěze nám neurčilo ani prodloužení a tak přišel na řadu penaltový rozstřel. V němž byli nakonec šťastnější němečtí hráči v poměru 4:3 což znamenalo konec anglických snů na světový trůn. Za to postup NDR do finále turnaje, který

 

Zatím poslední úspěch „Three Lions“ se datuje na rok 1996. Mistrovství Evropy, které pořádala sama anglická země. Tudíž veliká šance doma znovu zopakovat triumf z velikého turnaje. Anglii byly do skupin přisouzeny týmy jako Nizozemsko, Skotsko a Švýcarsko. Hned v prvním utkání přišli o body proti Švýcarsku za remízu 1:1 za domácí se prosadil Alan Shearer, za hosty z penalty Turkyilmaz. Ve druhém zápase už ale domácí vyhráli, nad sousedním Skotskem v poměru 0:2 branky vstřelili Shearer a Gascoigne. V posledním zápase změřili síly s Nizozemskem, které v posledních letech mělo velmi dobrý tým. Angličané je ale naprosto vymazali a po výsledku 1:4 postoupili do čtvrtfinále z 1.místa, druhé postupové místo obsadil „Oranjes“. Postupu mezi 4 nejlepší chtěli Angličanům zabránit Španělé. Zápas po bezbrankové remíze 0:0 dospěl až k penaltovému rozstřelu ve, kterém se radovali domácí Lvi v poměru 2:4. V semifinále na sebe narazili výběry Německa a Anglie. I tento souboj nakonec museli rozhodovat penalty. Po vypršení základní hrací doby svítil na tabuli výsledek 1:1. Ve 3. minutě otevřel skóre Alan Shearer. V 16. minutě srovnal stav Stefan Kuntz. V penaltovém rozstřelu se odehrávalo obrovské drama. Pět sérií střelci obou týmu s naprostým klidem proměnili. V šesté se ale rozhodlo, Angličan Gareth Southgate nabídnul soupeři velikou šanci na postup. Tu využil Andreas Moller a stejně jako před šesti lety v Itálii se z postupu radovali Němečtí hráči. Hořkost vyřazení zvýšilo domácí prostředí. Ve finále se Německo utkalo proti České reprezentaci a po výhře 2:1 se radovali z evropského trůnu. Byla to jejich třetí medaile z posledních tří evropských turnajů. Angličané tedy z domácího turnaje brali bronzové medaile. Od té doby, jakoby na sebe lvi z Britských ostrovů uvalili kletbu v penaltových rozstřelech. V roce 1998 na MS ve Francii vypadli v osmifinále na penalty s Argentinou. Na EURU v roce 2004 penaltové vyřazení od domácích Portugalců. Světový šampionát v Německu roku 2006 opět penaltový souboj znovu proti Portugalcům, neúspěšný. V roce 2010 V Jihoafrické republice se Anglie v osmifinále postavila proti Německu. Tentokrát bylo o postupujícím jasno už po 90. minutách. Němci vyhráli 4:1. Zápas přesto tak jasný nebyl. Angličané sice prohrávali po půl hodině už 2:0. Snižující gól Upsona z 37.minuty, ale vykřesal naději na obrat. Vyrovnání se povedlo/nepovedlo o chvilku později z kopačky Franka Lamparda. Jeho střela se od břevna odrazila na brankovou čáru. Rozhodčí branku neuznávají a nepřipouštějí žádné diskuze. Viditelně jsou si jistí, že míč čáru nepřešel. Jenže jak se můžeme přesvědčit z opakovaných záběrů. Balon celým objemem brankovou čáru přešel. Mělo být srovnáno místo toho Němci přidali ještě dvě branky. Oproti roku 1966 měli tentokrát Angličané smůlu, přestože to byla daleko prokazatelnější branka. 48. Let už Albion čeká na triumf ve velkém turnaji.

MS BRAZÍLIE

Na letošním mistrovství světa pořádné Brazílií, si parta okolo Stevena Gerrarda, Franka Lamparda a Wayna Rooneyho dělala zálusk na světový primát. Ve kvalifikační skupině složené ze 6 týmů ( Anglie, Ukrajina, Černá Hora, Polsko, Moldavsko, San Marino ) vyhráli z 10 zápasů šest, zbytek jen remizovali. Do jižní Ameriky tedy postupovali z 1.místa. Angličané byli nalosováni do skupiny D společně s Kostarikou, Uruguay a posledními vicemistry evropy Itálií. Výkony Albionu ale nestačili ani na postup ze skupinové fáze, už po dvou zápasech bylo rozhodnuto jak o překvapivém postupu Konstariky tak o anglické letence zpět domu. Prokletí party z Britských ostrovů tedy nadále pokračuje. Další šanci na zisk poháru světového šampiona dostanou v roce 2018 na půdě Ruska.

1 komentář

Vložit komentář

Můžete použít tyto HTML tagy:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>