Národní katastrofa

V kolektivních sportech se stává, že prohrajete zápas způsobem, který je čestný, nebo – mnohem méně často – takovým, který je hanebný. Kopaná pochopitelně není výjimkou. To, co se stalo Brazílii v semifinále mistrovství světa, patří nepochybně do té druhé kategorie. A stalo se tak způsobem, který nenechal chladným nikoho, kdo alespoň něco o fotbalu ví.

Když se hraje o postup do zápasu o zlato, předpokládá se, že by se něco takového stávat nemělo, protože kvalita obou týmů je na světové úrovni. Musí být, jinak by se do takového utkání ani neprobojovaly. Není tedy divu, že se vyrojila celá spousta více či méně zasvěcených názorů, proč se domácím tento výbuch přihodil. Brala se v úvahu absence Thiaga Silvy a Neymara, bezesporu dvou klíčových hráčů Kanárků, kritici rozcupovali taktiku stanovenou Scolarim jako bezpředmětnou, nefunkční a naivní. Sám brazilský trenér si po utkání veřejně nasypal popel na hlavu a vzal porážku na sebe. Dala by se uvést řada dalších faktorů, přesto se lze shodnout na jednom – rozdíl ve sportovní kvalitě hráčů obou mužstev v žádném případě nebyl takový, aby to samo o sobě ospravedlnilo výsledný výprask, a to i s přihlédnutím k absenci vůdců brazilské obrany i ofenzívy.

Připadá mi přinejmenším zvláštní, že málokde se objevil poukaz na to, co bylo pravděpodobně klíčové – psychické rozpoložení domácího týmu a neskutečný tlak, pod kterým „Canarinhos“ hráli. Řada brazilských politiků, funkcionářů i novinářů brala výhru na domácím MS jako povinnost, jako morální závazek mužstva vůči národu, jako něco, co by mělo být samozřejmostí, ačkoli z objektivního hlediska současná brazilská reprezentace stěží měla na víc než právě na semifinále, a to i s přihlédnutím k tomu, jak jí v několika zápasech (prakticky otevřeně) pomáhali rozhodčí. Připočtěme k tomu všemu obrovské náklady, které vláda investovala do pořádání turnaje a které vyvolaly oprávněné protesty řady obyvatel země. Sečteno a podtrženo, nic jiného než vítězství nepřipadalo v úvahu a řada lidí v Brazílii zapomněla, že se o něm musí rozhodnout především na hřišti, v souboji s houževnatými  a těžkými protivníky.

Po úvodní brance semifinále se mi zdálo, že na to zapomněli i samotní domácí hráči. Schválně si zkuste najít záznam té branky a jejich reakce. Ne, tohle nevypadalo jako mužstvo, odhodlané zvítězit. Pohledy fotbalistů byly vytřeštěné a šokované. Jako by se stalo něco, s čím vůbec nepočítali a na co nebyli připraveni. Celý tým, do posledního hráče, se vyděsil, protože oni museli –  a cokoli se dělá mnohem hůř, když jste přesvědčeni, že musíte. A když padla druhá branka, mančaft se úplně rozložil. Šňůru čtyř gólů za šest minut jinak podle mne vysvětlit nelze.

Že prohrajete, to se ve sportu prostě stává a stane se to úplně každému. Skutečnou příčinou debaklu však nelze hledat v čistě sportovních faktorech. Ve skutečnosti za to mohl tlak a zcela nezvládnutá psychická příprava domácích. Výsledkem byl zápas, který už hodinu před tím, než vůbec skončil, vstoupil do dějin fotbalu. Nikoli však pro předvedenou mimořádnou hru, ale pro totální psychický kolaps týmu, který si nedokázal představit, že by mohl prohrát.

1 komentář

  • Národní katastrofa | Zimní olympijské hry - informace o největší zimní sportovní události Permalink

    […] V kolektivních sportech se stává, že prohrajete zápas způsobem, který je čestný, nebo – mnohem méně často – takovým, který je hanebný. Kopaná pochopitelně není výjimkou. To, co se stalo Brazílii v semifinále mistrovství světa, patří nepochybně do té druhé kategorie. A stalo se tak způsobem, který nenechal chladným nikoho, kdo alespoň něco o fotbalu […] → Pokračovat ve čtení článku: Národní katastrofa […]

Vložit komentář

Můžete použít tyto HTML tagy:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>